Stanovisko Asociace televizních organizací k vládnímu návrhu novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob

13. 4. 2016

Stanovisko Asociace televizních organizací k vládnímu návrhu novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozměňovacího návrhu Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny

Stávající znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vymezuje rozsah trestní odpovědnosti taxativním výčtem trestných činů, kterých se může právnická osoba dopustit. Právnické osoby mohou být podle stávajícího znění postihovány v podstatě pouze za ta jednání, k jejichž postihu Českou republiku zavazují mezinárodní smlouvy nebo právo Evropské unie.

Vládní návrh novely zákona o trestní odpovědnosti právnických osob

Vládní návrh novely zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim přichází se změnou – právnické osoby nemají být trestně odpovědné za vyjmenované trestné činy jako dosud, ale mají být zásadně odpovědné za veškeré trestné činy s výjimkou těch, u kterých to bude zákonem výslovně vyloučeno (tj. místo pozitivního výčtu trestných činů, za které může být právnická osoba trestně stíhána, návrh zákona obsahuje negativní výčet trestných činů, jejichž spáchání nebude možné právnické osobě přičítat). Mezi trestné činy v tomto negativním výčtu je ve vládním návrhu zahrnut i trestní čin pomluvy (§ 184 tr. zák.). Podle důvodové zprávy předkladatele vládního návrhu se „trestní postih právnické osoby za tento trestný čin z hlediska předkladatele nejeví jako žádoucí, a to s ohledem na uplatnění principu ultima ratio. Proto se navrhuje trestní odpovědnost právnické osoby vyloučit, byť spáchání tohoto trestného činu není principiálně vyloučeno“.

Pozměňovací návrh ohrožuje svobodu projevu a nezávislost médií

Na návrh Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny byl trestný čin pomluvy z negativního výčtu trestných činů, za které nemůže být právnická soba trestně stíhána, odstraněn. Pokud by došlo k přijetí toho pozměňovacího návrhu, byla by možné právnickou osobu trestně stíhat za trestný čin pomluvy. Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze mimo jiné – samostatně nebo vedle sebe –  uložit tresty: zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci a zákaz činnosti. Kromě toho se trestní odpovědnost fyzické osoby posuzuje samostatně, za trestný čin pomluvy spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem je pachatele – fyzickou osobu – možno potrestat odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Tyto tresty pro právnické osoby jsou nesouměřitelné se stávajícím trestním postihem fyzických osob. Ministerstvo spravedlnosti argumentuje, že „trestní zákoník obsahuje řadu trestných činů, které lze – v jejich kvalifikované skutkové podstatě – spáchat ‚tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem‘ a za způsobení těchto trestných činů lze postihovat právnické osoby již nyní,“ ale pomíjí zásadní rozdíl mezi těmito kvalifikovanými činy a trestným činem pomluvy z hlediska její možného dopadu na svobodu projevu a z hlediska dokazování jejich trestnosti. ATO se domnívá, že zařazením trestného činu pomluvy do výčtu skutkových podstat trestných činů, za které je možno postihovat právnické osoby, může mít závažný dopad na svobodu projevu a nezávislost médií v České republice.  

Zahlcení soudů

Možnost soudního postihu právnické osoby za trestný čin pomluvy může vést k zahlcení soudů a orgánů činných v trestním řízení, které pro vyhodnocení a dokazování trestnosti pomluvy nebudou mít potřebnou kvalifikaci, pro oznamovatele nepředstavuje žádné náklady, může být účelově a šikanózně zneužívána osobami, o nichž se budou média vyjadřovat kriticky. Byť je pomluva trestným činem úmyslným a naplnění skutkové podstaty spáchání trestného činu musí orgány činné v trestním řízení prokazovat, bude se obviněná právnická osoba v trestí řízení obtížně bránit, že nejednala ani v nepřímém úmyslu.

Soukromoprávní sankce postačuje

Namísto trestní represe by měla být pomluva trestána především citelnou soukromoprávní sankcí ve formě náhrady imateriální újmy v penězích – soudní judikatura již nastolila řádově mnohem vyšší majetkový postih za porušení práva na ochranu osobnosti, který má do budoucnosti mít pro pachatele odstrašující účinek, soudní poplatky za podání soukromoprávní žaloby na ochranu osobnosti byly sníženy na 2.000,- Kč bezu ohledu na výši požadovaného majetkového zadostiučinění.

Výzva Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy

Již v roce 2007 byly členské státy na základě Rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy za dekriminalizaci pomluvy vyzvány, nechť u skutkové podstaty trestného činu pomluvy zcela odstraní možnost trestu odnětí svobody. Na tuto rezoluci již opakovaně odkázal i Evropský soud pro lidská práva v rámci své rozhodovací činnosti. Určité snahy o odstranění trestnosti pomluvy lze vidět i ze strany Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejíž Představitel pro svobodu médií (Representative on the Freedom of the Media) taktéž vyzývá k odstranění pomluvy a hanobení v celé oblasti OBSE. V roce 2011 vyzval Výbor OSN pro lidská práva členské státy, aby zvážily úplnou dekriminalizaci pomluvy. Zdůraznil, že uplatnění trestního práva by mělo být krajním prostředkem nápravy poměrů užívaným v těch nejzávažnějších případech, a že odnětí svobody v tomto směru nikdy nepředstavuje adekvátní sankci. Právní předpisy zakotvující protiprávnost pomluvy nesmí v praxi vést k omezení svobody projevu. Z evropských zemí za posledních pět let došlo ke zrušení trestněprávní odpovědnosti za pomluvu ve Velké Británii, Irsku, Makedonii, Černé Hoře či Rumunsku. Ve Finsku došlo ke zrušení trestu odnětí svobody, kromě případu zvlášť závažné pomluvy, ve Francii k dekriminalizaci urážky prezidenta. V Polsku je odnětí svobody možné pouze, pokud byla pomluva spáchána prostřednictvím médií. Ve Francii je možnost odnětí svobody vázána na vyjmenované skutkové podstaty, u nichž lze spolehlivě prokázat jejich trestnost.

Princip subsidiarity trestní represe

Princip subsidiarity trestní represe je  výslovně je vyjádřen v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zák. slovy, že „trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2014 – IV Sb. rozh. tr. je při aplikaci principu subsidiarity trestní represe třeba respektovat zásadu subsidiarity trestní represe i princip rovnosti před zákonem a při úvaze o případné trestní odpovědnosti právnické osoby je třeba zvažovat a porovnávat i možnost a účinnost jejich postihu podle jiných mimotrestních předpisů, která může být v některých případech širší a vhodnější než u fyzických osob, a to i se zřetelem na rozdílné podmínky trestní odpovědnosti, ale i možností sankcí ukládaných právnickým osobám zpravidla ve správním řízení.

Princip ultima ratio a Ústavní soud

K principu ultima ratio při trestním postihu zaujal stanovisko i Ústavní soud (Usnesení III.ÚS 564/10)
Trestní právo a trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má soukromoprávní základ, jako trestného činu je třeba považovat za ultima ratio, tedy za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. V zásadě však nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu. Je však nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot, nikoliv přímo konkrétních subjektivních práv jednotlivce, jež svou povahou spočívají v soukromoprávní sféře. V právním státě je nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny.

Evropský soud pro lidská práva

Z pohledu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) je sice přípustná jak civilní, tak trestní sankce a trestní postih za pomluvu právnické osoby není tedy a priori v rozporu s článkem 10 Úmluvy, i právnická osoba se může se stížností obrátit na ESLP. Na druhou stranu je potřeba konstatovat, že ESLP výrazně zužuje prostor pro uložení trestu odnětí svobody, který by měl být ukládán pouze za výjimečných okolností. Například ve věci Marchenko proti Ukrajině se ESLP zdůraznil, že k pomluvě došlo v kontextu debaty o věcech veřejného zájmu a trest odnětí svobody je zde nepřijatelný pro svůj odrazující účinek (chilling effect). ESLP zároveň judikuje, že skutečnost, že trest odnětí svobody byl uložen jako podmíněný a nakonec nebyl vykonán, nic nemění na tom, že taková sankce již ze své podstaty musí mít odrazující účinek na veřejnou diskusi. Podle ESLP by podstatným porušením svobody projevu bylo požadovat prokázání pravdivosti hodnotících úsudků (názorů). Co se týče důkazního břemena, v politických kauzách by bylo neproporcionální, pokud by žalovaný měl dokazovat pravdivost svých tvrzení, zejména pokud novinář čerpal z důvěryhodných zdrojů. Obdobně je chráněno právo uveřejnit informace ve veřejném zájmu, pokud novinář udělal nezbytné kroky k ověření faktů, avšak informace se ukáže později jako nepravdivá. V několika rozhodnutích z posledních let pak s odkazem na Rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy za dekriminalizaci pomluvy z roku 2007 ESLP vyzval státy, aby trest odnětí svobody za pomluvu zrušily úplně.

ATO navrhuje, aby vládní návrh byl schválen v jeho původní podobě předložené vládou, tj. se zahrnutím pomluvy mezi trestné činy, pro které nelze právnické osoby postihovat.